Hlavní a největší pražský chrám, duchovní symbol českého státu. Je postaven v místě, kde sídlilo biskupství, později arcibiskupství. V chóru je umístěn biskupský stolec neboli katedra, odtud termín katedrála.
23. 4. 1997 byl kardinálem Miroslavem Vlkem vydán dekret, na jehož základě byl objektu udělen jeho původní název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Je zasvěcena třem svatým: kníže Václav (později prohlášený za svatého) založil na Hradě kolem r. 925 třetí kostel - rotundu sv. Víta. Získal totiž darem od saského císaře Jindřicha Ptáčníka vzácnou relikvii - kost z paže sv. Víta, kterou v budované rotundě uložil. Po zavraždění sv. Václava se rotunda stala i místem jeho hrobu a on sám pak patronem a světcem Čechů. Jeho svatostánek je zde dodnes. Třetí světec, kterému je dnešní katedrála sv. Víta zasvěcena, je sv. Vojtěch, druhý český biskup, zabitý na misijní cestě k polabským Prusům. Jeho ostatky byly přivezeny r. 1039 zpět a pohřbeny v přístavbě k rotundě.
Spytihněv II. dal Václavovu rotundu zbořit, protože již nestačila potřebám obyvatel Hradu, a r. 1060 založil prostornější baziliku sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Na jejím místě založil Karel IV. se svým otcem Janem Lucemburským r. 1344 velkolepý chrám jako kostel korunovační, pohřebiště králů a jako klenotnici nejvzácnějších pokladů. Přestavoval se tehdy celý Hrad a pražské biskupství bylo v tom roce povýšeno na arcibikupství.

Katedrála se skládá ze dvou částí: východní část, která obsahuje chór s kaplemi a velkou zvonovou věží, byla postavena v gotickém období 14. - 15. st., západní část s příčnou lodí, trojlodím a průčelím s věžemi byla přistavěna teprve ve 2. polovině 19. st. a na počátku století 20. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu do r. 1352, po něm přišel třiadvacetiletý Petr Parléř ze švábského Gmündu, který řídil stavbu i výzdobu do své smrti r. 1399. Stavba chrámu trvala téměř 600 let, mezi jeho stavebníky byli Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Oldřich Aostalis aj. R. 1859 byla založena Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta. V 60. letech vedl obnovovací práce arch. Josef Kranner a r. 1873 byl položen základ k novostavbě podle projektu arch. Josefa Mockera, po němž pokračoval arch. Kamil Hilbert, který dovedl stavbu v r. 1929 ke konci, kdy byl chrám u příležitosti Svatováclavského milénia slavnostně vysvěcen.